Pátek 7. listopadu 2025
V PŘEDNÁŠKOVÉ MÍSTNOSTI (Boldhalle, Zábrdovická 2) se uskuteční veškeré přednášky a panelové diskuze.
(CZ) Organizace Amihan bude mluvit o vrstvách útlaku, které dopadají na rolnické ženy v polokoloniální a polofeudální společnosti. Na Filipínách udržuje americká imperialistická nadvláda u moci filipínské byrokratické kapitalisty, kteří pro zahraniční zájmy zajišťují, aby přetrvávala zastaralá ekonomická a mocenská struktura feudalismu. Filipínské rolnictvo zůstává bez pozemků, utopené v dluzích, uvězněné v otrockých pracovních podmínkách. Ženy to mají ještě horší, jelikož jsou poslední na řadě při rozdělování půdy, čelí diskriminaci skrz platovou nerovnost a stávají se oběťmi genderově orientovaného fašistického násilí. Rolnické komunity mají dlouhou, bohatou a vyvíjející se historii organizování se proti útlaku a mnoho rolnických žen stojí v čele tohoto boje.
Amihan, filipínská organizace rolnických žen a federace organizací rolnických žen, zastává požadavek na skutečnou zemědělskou reformu, národní industrializaci a ukončení všech forem vykořisťování a diskriminace, zejména vůči ženám na venkově.
Amihan byl založen 26. října 1986, aby sloužil jako kolektivní hlas rolnických žen, které představují nejvíce diskriminovanou a přesto největší skupinu žen na Filipínách. Sdružuje zájmy, úsilí a kampaně za rolnická práva, přerozdělování půdy, potravinovou bezpečnost a spravedlivé řešení případů porušování lidských práv, včetně zabírání půdy a militarizace.
* „Amihan“ je filipínské slovo. Říkáme tak chladnému větru mezi říjnem a březnem. Je to také jméno bohyně, která se objevuje ve filipínských mýtech o stvoření světa.
Zenaida Soriano je celostátní předsedkyně Národní federace rolnických žen Amihan na Filipínách. Od roku 1995 se věnuje vedení a organizování rolnických žen napříč provinciemi Filipín. Stála v čele kampaní za skutečnou zemědělskou reformu, rozvoj venkova, potravinovou bezpečnost, klimatickou spravedlnost, agroekologii a spravedlivé řešení případů genderového násilí a porušování lidských práv. Vede skupiny zasazující se za Kampaň na obranu rolnických žen, je bývalou místopředsedkyní Asijské rolnické koalice (APC) a sektorová zastupitelka ženské organizace Gabriela.
přednáška s diskuzí v angličtině (možnost šeptaného překladu do češtiny)
(EN) Amihan will talk about the layers of oppression suffered by peasant women in a semi-colonial and semi-feudal society. US imperialist control over the Philippines maintains the power of the nation’s bureaucrat capitalists who ensure that feudalism and its obsolete economic production and power structures remain in place, to serve foreign interest. Filipino farmers remain landless, buried in debt, trapped in slave-like working conditions. Women have it even worse, deprioritized in land distribution, discriminated through wage inequality, and victimized by gender-based fascist violence. Peasant communities have a long, rich, and continuing history of organizing to push back against oppression, with many peasant women leading the fight.
A Philippine organization of peasant women and a federation of peasant women organizations, Amihan carries forward the call for genuine agrarian reform, national industrialization, and an end to all forms of exploitation and discrimination especially against women in the countryside.
AMIHAN was established on October 26, 1986 to serve as a collective voice of peasant women, the most discriminated, yet the largest sector of women in the Philippines. It consolidates interests, efforts, and campaigns for farmers’ rights, land distribution, food security, and justice for human rights abuses including land grabbing and militarization.
* ‘Amihan’ is a Filipino word. It’s what we call the cool wind of October to March. It is also the name of a female deity that appears in Philippine creation myths.
Zenaida Soriano is currently the National Chairperson of the Amihan National Federation of Peasant Women in the Philippines. Since 1995, she has been an active leader and organizer of peasant women in various provinces in the country. She spearheaded campaigns on genuine agrarian reform, rural development, food security, climate justice, agroecology, and justice for gender abuses and human rights violations. Leading advocate groups for the Defend Peasant Women Campaign, she is a former Vice-Chairperson of Asia Peasant Coalition (APC) and a sectoral representative to the Gabriela women’s organization.
lecture & discussion in English (possibility of whisper translation into Czech)
Periferie jsou místa, kde se protínají různé osy útlaku a kde jsou nejvíce viditelné nerovnosti v české společnosti. Ať už mluvíme o příhraničních oblastech nebo vnitřních periferiích typu brněnský “Bronx”, nemůžeme se vyhnout tématům jako je chudoba, rasismus, nedostatek zdrojů nebo odliv mladých lidí. Přestože jsou periferní zkušenosti v české veřejné debatě často přehlížené, za určitých okolností mohou být záměrně hyper-zviditelňovány, aby sloužily jako nástroj legitimizace některých politických kroků. Jak popisují periferie lidé, kteří v nich žili, žijí nebo se jimi výzkumně zabývají? Na kolik jsou pravdivé stereotypy o periferních regionech a s jakými výzvami se musí vypořádávat tamní aktivistsvo? Kde leží limity české veřejné debaty a jaké systémové změny potřebujeme?Diskutovat budou sociální antropoložka Kateřina Čanigová, člen ostravského komunitního centra Placek Vojtěch Šimša a queer aktivistsvo z Ústeckého pridu Kája Hru.
Kája Hru (oni/ona/on) je společně s Enge Klinkáč zakladatelstvo kolektivu Ústecký pride, který od roku 2022 společně s dalším členstvem pořádají. Mimo organizaci pridu se věnují organizacím diy párty s kolektivem SPEED DATE. Studují na Fakultě umění a designu. Stejně jako v pridu a nebo na školní půdě, řeší problematiku hierarchických struktur, genderové problematiky a další sociální témata.
Vojtěch Šimša je jedním ze zakládajícího členstva komunitního a angažovaného prostoru Placek Ostrava. Působí jako lidskoprávní a politický aktivista. Již čtvrtým rokem žije v Ostravě, kam se přestěhoval z Českého Těšína na česko-polské hranici. Studuje Fotografii a média.
Kateřina Čanigová (Hilda) je sociální antropoložka zaměřující se na obchod s chudobou, prekarizované bydlení, zadlužení Romek a na participativní kvalitativní metodologii s Romy a Romkami. Vyučuje sociální antropologii na katedře sociologie FSS MU. Je členkou DJ kolektivu Speedcoretrew a Komunitní zahrady Ocásčata.
Panel povede Jana Sosnová (ona) – aktivistka, členka kolektivu Sdruženy a doktorandka na Leibniz Institute for the History and Culture of Eastern Europe. Organizuje například dekoloniální kroužek nebo Feministickou konferenci. Věnuje se tématům dekolonizace, epistemické (ne)spravedlnosti, participativním a kolektivním formám vědění a také českému feministickému hnutí.
discussion in Czech – possibility of whisper translation into English
(CZ) V Ugandě má koncept „domova“ hlubokou kulturní a politickou váhu, zejména pro queer osoby, které musí navigovat vyloučení i sounáležitost. Tato prezentace zkoumá, jak queer lidé z Ugandy prožívají, vypořádávají se a předefinovávají význam domova, uprostřed sociální stigmatizace a nepřátelské legislativy. Vycházejíc z osobních příběhů a hlasů komunity, prezentace odhaluje, jak může být domov zároveň prostorem nebezpečí i vzdoru. Ve své postatě se snaží přehodnotit domov jako dynamický prostor identity, odolnosti a transformace.
Olga Septemba je obhájkyní etiky a lidských práv s odbornými znalostmi v oblasti podpory sexuálních a genderových menšin postižených nucenou migrací a ochrany uprchlictva, se zaměřením na bezpečné přesídlení a sociální integraci. Má více než 10 let zkušeností s odstraňováním bariér pro marginalizované komunity a nyní se tež věnuje dokumentaci queer radosti a odolnosti queer komunit.
přednáška s diskuzí v angličtině (možnost šeptaného překladu do ČJ)
(EN) In Uganda, the concept of ‘home’ carries deep cultural and political weight, particularly for queer individuals navigating exclusion and belonging. This presentation explores how queer Ugandans experience, negotiate, and redefine the meaning of home amid social stigma and legal hostility. Drawing on personal narratives and community voices, it reveals how home can simultaneously be a space of danger and resistance. Ultimately, it seeks to reimagine home as a dynamic site of identity, resilience, and transformation.
Olga Septemba is an ethics and human right advocate with expertise in supporting sexual and gender minorities affected by forced migration and refugee protection, focusing on safe relocation and social integration. With up to 10 years of dedicated experience in dismantling barriers for marginalised communities, she has also taken to the documenting of queer joy and resilience.
lecture & discussion in English (possibility of whisper translation into Czech)
Roma femina je kolaborativní dokumentární film, který zachycuje odolnost a jedinečnou krásu romské komunity. Projekt navazuje na myšlenku dekolonizace feminismu tím, že vytváří prostor, kde mohou romské ženy samy definovat svůj feminismus a svůj vztah k němu. Roma femina přináší kolekci příběhů čtyř odvážných žen, které se aktivně staví proti dominantním narativům a zakořeněným stereotypům. Jejich příběhy si můžete poslechnout během panelové diskuze, jejímž cílem je dát prostor hlasům z neakademického prostředí. Často se totiž naslouchá především odborníkům s čistě teoretickým porozuměním problému, zatímco perspektiva lidí s přímou životní zkušeností zůstává opomíjená, a právě tu chceme postavit do popředí.
Helena je matka dvou dětí. Skladatelka všeho možného a žena v domácnosti, aktivistka ve vzdělání.
Nikola miluje knihy, cestování a přírodu, především lesy. Ráda poznává nové lidi, směje se a užívá si každou chvíli. Chce ukázat svůj pohled romským ženám a podělit se s nimi o zkušenosti ze života Romky, stejně jako se dozvědět více o jejich životních příbězích a zkušenostech.
Robert je absolvent bakalářského studia psychologie se zájmem o dekolonizaci mysli a podporu hlasů marginalizovaných komunit.
promítání a diskuze v češtině
screening and discussion in Czech
An interrogator is meant to depict not only the state, but the general gaze from the institution, the society and the audience towards immigrants in the Czech Republic. Each interlocutor brings a new story and an individual gaze and perspective into migration as a multifaceted phenomenon. What do you mean migration is not a gendered and racialized experience? What do you mean we shouldn’t protest genocide and capitalism on the 8th of March and Pride?
An everyday government employee with the power to decide who gets to stay and who gets to go “home”. Whatever home is left for us migrants and “privileged” refugees, who instead of a home will find rubble or, worse, an occupying settler at their supposed “home”.
How does she see you? How do you see yourself? Through fear, anger, grief and hope. Fear of being Other, fear of being (your)Self, fear of not belonging, fear of being seen, fear of not being seen, fear of never being Czech enough, fear of losing yourself while trying, fear of disappointment(ing), fear turned into anger to fight racists and their essentialist comments, fear while calling your loved ones back home every morning to check if they are still alive, anger towards people who still deny the genocide of your people, anger from having to explain why genocide is wrong, collective grief from generational trauma and the inability to connect and listen to each other’s pain, as beneath the fragile pretenses of coping, many of us have grown used to living with a fathomless sorrow that we cannot even name in our own language, personal grief from not being able to understand the poetic nuances of Tiếng Việt, nor meeting the revolutionary spirit of two million martyrs from an imperialist war, after another and another… just to hear another white person cry about their colonizer trauma… grief from having actually met your martyrs growing up, hope for a new home, hope for a better life, hope for love amid failed attempts at integration.
Shades of Purple is a decolonial feminist project of Kolektivole, an immigrant collective based in Prague. Through creative and collective forms of knowledge and action, we seek to forge a radical feminist movement with a common emancipatory dream. Povolení k bytí is a reimagination of how immigrants in the Czech Republic often see their being here. The histories that have stuck with us the most, and through which we have most understood the depth of structural violence, are often known through the most intimate and interpersonal stories.
Jaký je rozdíl mezi kolonialismem a imperialismem? Znamenají slova dekolonizace a dekolonialita totéž, nebo se v něčem liší? Co přesně si představit pod pojmem kolonialita genderu? V oblasti dekoloniálních a postkoloniálních studií se setkáváme s mnoha výrazy, které jsou pro nás nové nebo se významově překrývají. V tomto interaktivním workshopu se na některé z nich společně podíváme a na základě akademickým i laických zdrojů kolektivně zformulujeme jejich definice. Výstupem budou kreativně zpracovaná “slovníková hesla”, koláže, které budou po celou dobu konference k nahlédnutí ve společných prostorách Boldhalle. Následně se stanou součástí zinu, který publikujeme po skončení konference.
Workshopem provedou Janča, Linda a Magdi z kolektivu Sdruženy.
Jana Sosnová (ona) je aktivistka, členka kolektivu Sdruženy a doktorandka na Leibniz Institute for the History and Culture of Eastern Europe. Organizuje například dekoloniální kroužek nebo Feministickou konferenci. Věnuje se tématům dekolonizace, epistemické (ne)spravedlnosti, participativním a kolektivním formám vědění a také českému feministickému hnutí.
Linda Coufal (oni) je aktiviststvo, členstvo kolektivu sdruženy a výzkumnictvo na Fakutlě sociálních věd Karlovy univerzity. Lindu můžete znát z jejich mediálních výstupů o misogynním extremismu a manosféře – ve svém výzkumu ale tuto formu genderového násilí teoreticky ukotvují v pojmu kolonialita genderu.
Magdaléna Koudelková (ona) vystudovala sociální antropologii, kde jí bavily témata jako je dekolonizace a společenská spravedlnost. Aktuálně je výzkumnicí věnující se tématům společenské transformace. Je také členkou Sdružen, a organizuje se za nájemnická práva v INNu. Ve volném čase ráda hraje hry, cvičí jógu, chodí na procházky, nebo se hrabe v hlíně na zahradě. Kromě více času stráveném chozením po horách si přeje hlavně nerůstovou dekoloniální idylku.
workshop v češtině
workshop in Czech
Hlasy dekoloniálního feminismu je připravovaná kniha, která vznikla z kolektivního překladatelského projektu v rámci semináře na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Týmy studentstva a vyučujících spolupracovaly na překladu odborných textů autorstva pocházejícího z různých zemí tzv. Globálního jihu, které zkoumají téma dekoloniálního feminismu posledních dvou dekád. Překlady doplňují také autorské texty, jež pomáhají situovat optiku dekoloniálně feministického myšlení do středoevropského prostoru.
Kniha vyjde v nakladatelství Karolinum koncem roku. V rámci programu představí část překladatelstva a autorstva své texty, poví nám něco o práci na překladu a přečte vybrané úryvky z knihy.Na tuto část naváže diskuze iberoamerikanistky anny řičář libánské, aktivistky Anežky Brahové a odbornice na portugalskou literaturu Karoliny Válové.
pouze v češtině
in Czech only
Ve workshopu se zaměříme na dopad kolonialismu na postižená těla po celém světě. Budeme si povídat o tom, jak nahlížíme na samotný koncept postižení, jak životní podmínky rozmnožují tělesná znevýhodnění a proč je rozdíl být postižená*ý na jiných světových stranách. Můžete se těšit na poslouchání, povídání, čtení i prohlížení vizuálních materiálů. Respirátory jsou na workshopu povinné, pokud nemáte zdravotní výjimku.
eri mrtva (on/ona) je crip kvír umělec. nesnáší koncept nukleární rodiny i genderové hierarchie, ableismus, schody a elitářský umění. miluje svištění na vozíku, čtení knih, podcasty, extravagantní outfity, radikální imaginaci, randění a tělesnou autonomii. je člen sdružen.
Workshop bude v českém mluveném jazyku.
Workshop will be held in Czech spoken language.
Sobota 8. listopadu 2025
V PŘEDNÁŠKOVÉ MÍSTNOSTI se uskuteční hlavní část programu.
Máte za sebou spolupráci, která zpřetrhala vztahy? Jak vám v tom bylo? Jak by mohla vypadat větší propojenost feministického a levicového hnutí? A máme vůbec zájem se propojovat se skupinami, se kterými nesouhlasíme? Záměrem provázeného pléna je pozvat účastnictvo k reflexi vlastních zkušeností a na základě společného brainstormingu vysbírat tipy a nástroje, jak budovat pružné a odolné vztahy uvnitř komunit a mezi nimi. Chceme držet prostor, kde se budeme vzájemně inspirovat a hledat cesty, na které bude moct účastnictvo poté vykročit ve své každodennosti, ve vztazích s kamarádstvem, v sousedstvích nebo v kolektivech. Rádx bychom dalx prostor zkušenostem z okrajů, takže pokud si nejste jistx, zda budete mít na tomto plénum s čím přispět, pravděpodobně máte přesně tu zkušenost, od které se můžeme učit.
Matěj. Pracuje v kanclu sociální služby a snaží pěstovat v sobě a svých komunitách hodnoty vzájemné podpory. Je členstvem Sdružen a také jako metodik spolutvoří kroužkek intersekce.
Magda. Vystudovala sociální antropologii, kde jí bavila dekolonizace a společenská spravedlnost. Aktuálně pracuje jako výzkumnice. Je také členkou Sdružen, a organizuje se za nájemnická práva v INNu.
Elja. Neformální pedagog a facilitátor. Dříve spolupracoval na podcastu Rozpustilý*í nebo na čtenářském klubu Dekolonizace. Nyní jako metodik spolutvoří kroužek intersekce.
(EN) What do we mean by Russian colonialism when it’s not an abstract concept, but something lived and felt every day? How do artists and activists from Kazakhstan and Odesa make sense of domination, loss, and resistance in their own lives? This panel brings together Daniyar and Polina, whose practices challenge the lingering power of Russian cultural and political hegemony. Through their experiences of displacement, artistic creation, and activism in Prague, they will discuss how decolonial resistance can look like today — not as theory, but as a lived, creative, and collective struggle for liberation.
Daniyar Sabitov is a former Kazakhstani LGBTIQ+ activist and editor of Kazakhstani only LGBT media Kok.team (2017-2022). Currently a doctoral student at Charles University, studying mythological thinking in authoritarian countries at the Faculty of Humanities Studies.
Polina Hortovliuk is a queer activist, intermedia artist and scholar, with a strong focus on intersectional approach. They develop strategies rooted in non-institutional knowledge, community organizing and lived experience, bridging art and activism in her work. For the last three years he has been living in Prague collaborating on diverse projects with independent Czech, Ukrainian and international counter-cultural collectives.
Host: Anna Řídká (she/her) is a trade union lawyer and a member of the collective Sdruženy. Professionally, she is interested in transforming the demands of the feminist movement into concrete measures in the workplace and at home through the tools of collective bargaining and union organizing.
panel discussion in English (possibility of whisper translation into Czech)
(CZ) Co rozumíme pod pojmem ruský kolonialismus, když nejde jen o abstraktní pojem, ale o něco, co se prožívá a pociťuje každý den? Jak umělci a aktivisté z Kazachstánu a Oděsy uchopují dominanci, ztrátu a odpor ve svých vlastních životech? Tato panelová diskuze spojuje Daniyara a Polinu, jejichž praxe se vzpírá přetrvávající moci ruské kulturní a politické hegemonie. Na základě svých zkušeností s vysídlením, uměleckou tvorbou a aktivismem budou diskutovat o tom, jak může dnes vypadat dekoloniální odpor – ne jako teorie, ale jako žitý, kreativní a kolektivní boj za osvobození.
Daniyar Sabitov je bývalý kazašský aktivista za práva LGBTIQ+ a redaktor jediného kazašského LGBT média Kok.team (2017–2022). V současné době je doktorandem na Karlově univerzitě, kde na fakultě humanitních studií zkoumá mytologické myšlení v autoritářských zemích.
Polina Hortovliuk je queer aktivistka, intermediální umělkyně a vědkyně se silným zaměřením na intersekcionální přístup. Ve své práci vyvíjí strategie zakořeněné v neinstitucionálních znalostech, komunitní organizaci a žité zkušenosti, které propojují umění a aktivismus. Poslední tři roky žije v Praze, kde spolupracuje na různých projektech s nezávislými českými, ukrajinskými a mezinárodními kontra-kulturními kolektivy.
moderuje Anna Řídká (ona/její) – odborová právnička a členka kolektivu Sdruženy. Profesně se zajímá o to, jak přetvářet požadavky feministického hnutí v konkrétní opatření na pracovišti i doma skrze nástroje kolektivního vyjednávání a odborového organizování.
panelová diskuse v angličtině (možnost šeptaného překladu do ČJ)
Téma dekolonizace začalo v posledních letech pomalu prosakovat do českého prostředí. Vydávají se knihy, pořádají se panelové diskuze a čtenářské kroužky. Poslední roky ale také přinesly backlash vůči tomuto tématu ve formě peticí, kyberšikany i stalkingu, a to vše v kontextu pravicové vlády. Jaké příběhy, emoce a otázky téma dekolonizace oživuje v kontextu semi-periferie? Jaké zkušenosti má umělectvo, výzkumnictvo nebo aktivistvo, které dekolonizaci vnáší do tuzemské debaty? Panelová diskuze si propůjčí koncept Sary Ahmed feminist killjoy a zamyslí se nad tím, jak strategicky využívat dekoloniální kritiku na úrovni lidí i institucí takovým způsobem, aby vybízela k hlubšímu zamyšlení a vytvářela cesty ke změně.
panelová diskuse v češtině (možnost šeptaného překladu do AJ)
Elja Plíhal je aktivista, neformální pedagog a facilitátor. Již čtvrtým rokem je jedním z metodiků Kroužku intersekce, nezávislého prostoru pro imaginaci a učení se od sebe navzájem. Podílel se na podcastu Rozpustilý*í, který za svůj přístup k intersekcionálnímu feminismu a queer tématům získal v roce 2021 Cenu Františky Plamínkové, nebo také na čtenářském klubu při iniciativě Dekolonizace na FF UK. Jako metodik a facilitátor se věnuje prohlubování kapacit účastnictva vztahovat se ke světu s pokorou, zvědavostí a zodpovědností.
Eva Koťátková je výtvarná umělkyně a pedagožka. Spoluzaložila platformu Institut úzkosti, byla členkou týmu Futuropolis: škola emancipace a Škola imaginace. Vede mezigenerační a dětské workshopy, v rámci kterých vzniklo dětské nakladatelství Bouře a časopis Krunýř, s dětskými skupinami vyvíjí koncept venkovních učeben v pohybu. V současné době se, společně s Lenkou Vráblíkovou, podílí na tvorbě kurzu a letní školy Mlha: škola ekologické imaginace na Kafkárně: centru pro umění a ekologii Umprum. Společně s kurátorkou Hanou Janečkovou vytvořila projekt pro 60. Benátské bienále s názvem Srdce žirafy v zajetí je o 12 kilo lehčí, který zkoumal koloniální mechanismy vytěžování přírodního světa a možnosti jejich proměny. Věří v transformativní potenciál učení prostřednictvím umění, kritické pedagogiky, ztělesněného učení a imaginace jako nutných nástrojů změny.
magdaléna michlová (ona/ono) je akademická aktivistka z ostravy usazená v praze. v teorii i praxi se věnuje možnostem alternativní univerzity a institucionální změně zezdola. (nejen) své bádání se snaží popularizovat skrze publicistiku a umělecko-teoretický projekt “theory tattoo”
Eva Pavla Ngamokoba je studentka sociální antropologie. Zajímají ji africká studia a téma černošství v Česku. Ráda čte, píše, zpívá, edukuje a řve. Postkoloniální a dekoloniální myšlení pro ni znamená možnost imaginovat lepší světy a pomáhá jí interpretovat nejen svou vlastní zkušenost.
Klima nemůže mít krizi. Klimatická krize se neděje nám, nejsme jen oběti. To lidstvo má krizi – krizi vztahů, jejíž symptomem je klimatická změna. Tuto krizi vztahů a klimatickou změnu je třeba chápat jako následek globální kapitalistické ekologie vycházející z logiky extraktivistických koloniálních vztahů. Dekolonizace se netýká pouze vracení kradených artefaktů, půdy, či materiálního vyrovnání, ale také našeho bytí na Zemi – tím, jakým způsobem se dnes vztahujeme ke světu i k ostatním, jakým způsobem jsme. Dekoloniální perspektivy nám pak mohou pomoci si představit sociálně spravedlivý a ekologicky udržitelný život.
v češtině (možnost šeptaného překladu do AJ)
Ruta Putramentaite pochází z litevského Vilniusu a žije v Praze, kde studuje magisterský program výtvarných umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Prostřednictvím svého uměleckého výzkumu Ruta praktikuje propojení umělecké praxe a environmentálního diskurzu (kulturně-sociální ekologie, teorie nového materialismu a posthumanistického feminismu, environmentální fikce, praxe klimatické resistence). Pracuje napříč médii sochařství, psaní, audia, performance a vzdělávací praxe. Ruta je spolukurátorkou sympozia More-Than-Human Curiousness s Les-Woods, komunitou pro umění, kultivaci a teorii, Orlické hory, ČR, a společně s Denisou Langrovou a Jonašem Richterem tvoří nomádský sbor družstva života (Sbor družstva života).
Klára Soukupová je filosofka, studentka genderových studií a aktivistka. Ve svém výzkumu se zabývá třídní analýzou práce zvířat, kterou propojuje s dalšími vykořisťovanými a zneviditelňovanými pracemi v kapitalismu. Útlak lidí a mimo-lidí vnímá jako vzájemně propojený, a proto se i v rámci své aktivistické praxe snaží o zdůrazňování společných bojů a revolučního potenciálu vzkvétajícího vnímáním vzájemné provázanosti. Je členkou výzkumného projektu ResisTerra, v němž zkoumá vzpurné politiky napříč více-než-lidskými světy. Ve volném čase ráda peče veganské mňamky a sní o post-pracovní, láskyplné a lenošivé více-než-lidské budoucnosti.
Lýdie Kárníková je výzkumnou pracovnicí na Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, doktorát absolvovala na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK. Zabývá se politikou paměti, vytvářením identity skrze vztah s minulostí a otázkami hegemonie a polarizace v post-socialistických společnostech.
Petra Nováková se věnuje sociokulturní antropologii a politické ekologii. Zabývá se tématy klimatické a sociální spravedlnosti, nerůstu, dekolonizace a více-než-lidské rezistence. Petra je členkou výzkumného týmu ResisTerra při FHS UK, kde zároveň dokončuje magisterské studium Antropologie. Ve své diplomové práci se zaměřuje na více-než-lidské aspekty utváření antropocentrické krajiny a půdy. V současnosti se podílí na tvorbě divadelního představení krtek kámen kyanid, které se snaží vyprávět více-než-lidské příběhy, klást otázky po nesamozřejmosti antropocentrického světa, otevírat horizont imaginace mezidruhově solidárnějšího světa; A především, zůstávat u nesnází.
Magdaléna Koudelková vystudovala sociální antropologii, kde jí bavily témata jako je dekolonizace a společenská spravedlnost. Aktuálně je výzkumnicí věnující se tématům společenské transformace. Je také členkou Sdružen, a organizuje se za nájemnická práva v INNu. Ve volném čase ráda hraje hry, cvičí jógu, chodí na procházky, nebo se hrabe v hlíně na zahradě. Kromě více času stráveném chozením po horách si přeje hlavně nerůstovou dekoloniální idylku.
Izrael páchá genocidu na palestinském obyvatelstvu v Gaze. České aktivistvo se už více než dva roky organizuje a kritizuje spoluvinu naší vlády v tomto zločinném jednání. Několik různých menších i větších kolektivů statečně vyjadřuje nesouhlas a vzdor, pořádá pro-palestinské demonstrace a vzdělávací kroužky, promítání palestinských filmů, debaty, čtení, sbírky a nenásilné přímé akce. Organizovaně protestovat proti genocidě ale není v Česku jednoduché: aktivistvo se setkává s nezájmem či přímo nenávistnými reakcemi, s absurdním popíráním a přehlížením dostupných informací ze strany veřejnosti, médií a především nejbohatších a nejmocnějších. Jak se v takové situaci bránit pocitu bezmoci a osamění, a jak se naopak propojovat, zapojovat a podporovat, o tom bude mluvit účastnictvo tohoto panelu, zastupující 4 české pro-palestinské aktivistické iniciativy.
Kaj Gregorová je magisterskou študentkou sociológie a sociálnej antropológie na Masarykovej univerzite. Na konferencii však vystúpi ako členka brnenského študentského kolektívu Proti dehumanizaci, ktorý prostredníctvom kultúrnych a vzdelávacích aktivít upozorňuje na prebiehajúcu genocídu v Palestíne. V tomto kontexte kolektív poukazuje na systematické porušovanie medzinárodného práva, pokryteckosť politických a inštitucionálnych autorít, a hrozivé dôsledky nereflexie kolonializmu.
Magdaléna Jedličková je studentka filmové televizní a rozhlasové vědy na Univerzitě Palackého. V současnosti je aktivní v několika olomouckých kolektivech včetně eFka, Food not Bombs a Solidarity s Palestinou Olomouc, která se soustředí na vzdělávací a protestní akce. Členstvo od podzimu 2023 mimo jiné sepsalo petici pro univerzitu nebo zorganizovalo několikadenní naučný cyklus Rok poté: Palestina a Izrael.
Anežka Brahová studuje sociologie a zabývá se aktivismem v různých oblastech sociální spravedlnosti. Momentálně se nejvíce soustředí na Palestinu a dekoloniální hnutí obecně, ale zajímá se i o feministická témata nebo osvobození zvířat. Právě tyto boje se snaží propojovat, jelikož jsou pro ni velmi důležité hodnoty anti-kapitalismu a intersekcionality.
Ari Bukaj už nějaký ten rok squattuje u přítele v Brně a snaží se dostudovat bakaláře z politologie, za což se všem veřejně omlouvá. K aktivismu je dostal kolektiv Stop the siege, tedy pro palestinský aktivismus s akcentem na nečeské hlasy. Když se zrovna nevěnuje přednášení proslovů na Svoboďáku a plánování rozkladu západní civilizace, pracuje, jak je tradiční pro dnešní generaci, hned ve dvou brigádách, za barem a taky provádí v jeskyních.Mimo jiné se také podílí na vzdělávání mládeže v rámci českého Junáka ve svém rodném Blansku.
v češtině (možnost šeptaného překladu do AJ)
Karaoke s Pluskem+. Pojďte se vykřičet, vyzpívat a vytančit na karaoke s Pluskem+! Bezpečný prostor pro všechny identity a všechny druhy pěveckých schopností i neschopností je tu pro vás, tak popadněte mikrofon a nachystejte si písničky na přání. Těšíme se na Vás!
Kolektiv Plusko+ je brněnsko-pražské queer seskupení, které se snaží vytvářet bezpečný prostor pro všechny členy LGBTQ+ komunity, pro všechny, co se hledají, co nezapadají a pro všechny, co jsou samx pluskem v naší společnosti.
Karaoke by Plusko+. Come shout, sing and dance at karaoke with Plusko+! A safe space for all identities and all kinds of singing skills and incompetences is here for you, so grab a microphone and prepare your favorite songs. We look forward to seeing you!
The collective Plusko+ is a Brno–Prague-based queer group that strives to create a safe space for all members of the LGBTQ+ community — for everyone who is searching, who doesn’t fit in, and for everyone who is a “sur-plus” in our society.
(CZ) Workshop zaměřený na to, jak mohou umělecké instituce řešit koloniální dědictví. Prostřednictvím skupinové práce se pokusíme identifikovat současné koloniální struktury a navrhnou praktické nástroje pro změnu v umělecké praxi a institucích.
Zai Xu je interdisciplinární umělec*, producent*, kurátor* a zakladatel* uměleckého prostoru SVĚTOVA 1. Jejich dosavadní umělecká tvorba se zabývá zkušenostmi dospívání jako osoba s odlišnou barvou pleti v bílé společnosti, pocity zranitelnosti a queer perspektivy, které například oživuje ve své eseji “Why Am I so White?” v knize Měkká místa. Od svého založení v roce 2018 se prostor SVĚTOVA 1 soustředí na podporu mladého umění, queer a politická témata a hledání optimálního schématu udržitelnosti.
workshop proběhne v češtině a angličtině
(EN) Workshop focused on how art institutions can address colonial heritage. Through group work, we will attempt to identify current colonial structures and propose practical tools for change in art practice and institutions.
Zai Xu is an interdisciplinary artist, producer, curator*, and founder* of the SVĚTOVA 1 art space. Their artistic work to date deals with the experiences of growing up as a person of color in a white society, feelings of vulnerability, and queer perspectives, which they bring to life in their essay “Why Am I so White?” in the book Měkká místa (Soft Spots). Since its founding in 2018, SVĚTOVA 1 has focused on supporting young art, queer and political themes, and finding the optimal sustainability model.
workshop will be held both in Czech & English
Poprvé na Feministické konferenci přinášíme blok programu sestavený veřejností. Z vyhlášeného Open call na téma Periferie každodennosti jsme vybralx pět příspěvků s příběhy, která často zůstávají mimo naše zorná pole. Každé autorstvo přináší vlastní téma a žitou zkušenost. Všemi příspěvky se ale prolíná zranitelnost, odboj i kreativita.
Pěsti v hlíně, zběsilost v srdci
Co znamená být feministkou na místě, kde žádné jiné nejsou? Co znamená být samoživitelkou mimo centra měst i centra aktivismu a zároveň zůstat myšlenkově radikální? Příspěvek bude reflektovat fyzickou, sociální i ideovou izolaci a ptá se, co znamená být feministkou na okraji a jak uplatnit ideje v každodenní praxi venkova.
Martina Malinová je umělkyně, prodavačka slov a idejí, která poslední čtyři roky žije na periferii. Vystudovala nová média, antropologii, novinařinu a dokumentární tvorbu. Pracuje s objekty, lidmi, zvukem a režíruje dokumentární filmy.
Jaké je být kvír na periferiích?
Představy o životě kvír lidí často vychází z center, kde se vytváří větší komunity. Jak ale vypadá kvír život v malých městech nebo na venkově? Čím se liší, čím je specifický a hlavně, jak nám tento pohled může pomoci?
Viktorie Vyšatů studuje sociologii s ambicí pomoct kvír lidem. Můžete ji znát z organizace Duhy do Ulic nebo Trans day of remembrance a dalších akcí a protestů, kde se náhodně vyskytuje. Sbírá kosti a dlažební kostky.
Chronické onemocnění a izolace
Stačí chytit klíště nebo prodělat Covid. Najednou se ocitneš na dva roky připoutaný k lůžku v domácím vězení. Kamarádi zakládají rodinu, staví domy, postupují po kariérním žebříčku a ty z okna sleduješ ubíhající roční období. Performance a autorské čtení bude tematizovat radosti a bolesti chronicky nemocného života.
Veronika Zárubová vystudovala autorskou tvorbu na DAMU, dříve pracovala v redakci nebo psala scénáře pro audio prochazky. Nyní je v invalidním důchodu a bojuje s post-covidovým syndromem.
Pojďme se o tom aspoň bavit
Performance otevírá téma postavení neformálních pečujících osob na poli umění. Tedy osoby, které neformálně, neinstitucionalizovaně, mimo organizace státu, pečují o osoby v závislosti (dle zákona č. 108/2006 Sb), vykonávají nezbytnou fyzickou práci a nahrazují často péči ústavní. Existují mezi nimi ještě nějací umělci a umělkyně? A jak se jim žije?
Kateřina Koutná, multimediální umělkyně, matka tří dětí, neformální pečující osoba. Vystudovala muzikologii na MU, nyní si doplňuje vzdělání na FaVu v ateliéru environmentu. Ve volném čase seká zahrádku, cvičí jógu a čte cokoliv ji přijde pod ruku.
Každx jsme periferie
Je pravděpodobné, že každx máme zkušenost s existencí na periferii, neboť každé centrum má svůj okraj, který nevidí či přehlíží. Kdyby mohlo bytí na periferii být emocí, co by to bylo? A co můžeme z různých pozic udělat pro její zapojení? Příspěvek o spolu-bytí, sounáležitosti a syndromu impostera.
Eli Havla dává přednost naslouchání než mluvení či psaní o sobě. K formativním zkušenostem řadí vyrůstání na periferii, studium architektury, objevování vysoké citlivosti, Nerůstovou akademii, Školu imaginace, Letní školu kritické pedagogiky a setkání s Terezií Lokšovou, Martinou Malinovou a Viktorem Černickým. Pohybuje se na rozhraní vysokého a nízkého, intelektu a selského rozumu, konformity a rebelie. Obdivuje procesy, komunikaci a spolupráci. Nerozumí uctívání výstupů a šplhání se na pozice moci. Specializuje se na vytváření chápavého a přijímajícího prostředí.
(CZ) Komu slouží policie a vězeňský systém a jaké je vlastně postavení kvír a trans* osob, které se v rámci trestněprávního systému ocitají v pozici pachatelstva? V přednáškové části se budeme věnovat situaci trans* lidí v českých vězeních a v krátkosti si představíme hlavní principy transformativní spravedlnosti. Ve workshopové části si zase budete moct vy, účastnictvo, vyzkoušet, jak bychom mohli*y za pomoci transformativní spravedlnosti řešit konfliktní situaci bez zapojení státních orgánů.
Jarda vystudoval*a filozofii a teorii interaktivních médií. Příležitostně překládá a publikuje například na web magazínu Druhá : směna, Revue Prostor nebo v deníku Alarm.
Elias M (on/oni) nedávno vystudoval psychologii a ve volném čase se věnuje hlavně kvír aktivizmu.
přednáška a workshop v češtině
(EN) Who does the police and the incarceration system serve and what position do queer and trans* people find themselves in when they are judged to be perpetrators in the criminal law system. In the lecture part we will focus on the situation of trans* people in Czech prisons and we will do a short introduction regarding the principles of restorative justice. In the workshop part there will be space for you, the attendees, to try ways of resolving conflict situations with the help of the restorative justice principles without the need to call upon the state authorities.
Jarda studies philosophy and interactive media theory, does occasional translating and writing for example for the web magazine Druhá : směna, Revue Prostor or for the journal Alarm.
Elias M (he/they) has recently graduated from psychology and spends their free time mainly on queer activism.
lecture and workshop in Czech
Jak se funguje na periferii rodičovství? Budeme se bavit o náhradní rodinné péči, trans* rodičovství a životě mimo centrum. Krátká přednáška o místech kde se realita setkává s fikcí tradiční rodiny, fungování NRP a prožitcích netradičního rodičovství.
Luz je kritický psycholog v oblasti náhradní rodinné péče žijící v Ostravě, se zájmem o intesekcionalitu a queer práva.
Kris Medek je trans rodič, který žije v Ostravě. Out je od cca 17-18 let (poprvé v 17, ale veřejně po skončení střední). V roce 2022 se mu narodilo dítě, v roce 2024 oficiálně začal medicínskou transici. Na konferenci byl pozvaný Luz, protože trans rodičů je pomálu a těch, co by o sobě a své zkušenosti chtělx mluvit,ještě méně.
Psychologie nejenže zkoumá, kategorizuje a interpretuje lidské myšlení a chování, ale především ho i aktivně přetváří. Psychologie jako vědní disciplína vznikala v euro-americkém kontextu v historické epizodě bohaté na koloniální dobývání. Koloniální myšlení je založeno na bílé nadřazenosti, dehumanizaci, vykořisťování, institucionálním rasismus a sexismu a jedné představě civilizovanosti. Společně se podíváme na historii psychologie a její současnou roli ve společnosti. Jaké jsou možné cesty dekolonizace psychologie?
Simona Hendrychová (ona/on) vystudovala psychologii na FF UK a FF MU a religionistiku na FF MU. Momentálně je doktorandkou sociální psychologie na FSS MU. Ve studiu se věnuje dekolonizaci psychologie, participativním metodám, aktivismu a queer tématům. Je součástí redakční rady religionistického časopisu Sacra a kolektivu Proti dehumanizaci. Píše básně.