Rok 2021 nám toho přinesl opravdu spoustu: nové příležitosti, nevšední projekty, zajímavá setkání. Když se za uplynulými dvanácti měsíci ohlédnu, vidím nejen úspěchy, ale také dřinu, pot a někdy i slzy. I přes těžkosti spojené s pandemií a každodenním životem v patriarchální kapitalistické společnosti jsme však dokázaly*i udělat obrovský kus práce, na kterou můžeme být hrdé*í. Pokusím se nyní vyzdvihnout ty nejdůležitější projekty, události, momenty a setkání, které formovaly náš uplynulý rok.
V lednu jsme díky podpoře Nadace Rosy Luxemburgové mohly*i spustit náš vlastní web. Přestože s naší stránkou máme velké plány, zatím jde pořád o work-in-progress. Zásadní informace o našich aktivitách tam ale již najdete, a to je hlavní. Věříme, že se nám v příštím roce podaří web kolektivu obsahově rozšířit tak, aby odpovídal škále témat, kterým se věnujeme.
Největší, nejsložitější a zároveň nejdůležitější událostí roku 2021 byl jednoznačně třetí ročník Feministické konference. Jako hlavní téma jsme zvolily*i intersekcionalitu. Kvůli jarnímu lockdownu jsme konferenci musely*i uspořádat online, což s sebou neslo řadu výhod a nevýhod, zjednodušení i komplikací. Nejvíce nám dala zabrat technická podpora, kdy jsme se snažily*i co nejlépe zabezpečit hladký přenos přednášek, panelových diskusí a workshopů. Na druhou stranu se ale díky online formátu mohly*i zůčastnit nejen zahraniční hostky*té, ale také návštěvnice*níci, které lákaly především příspěvky v angličtině. Feministická konference trvala od 10. do 16. května a dostaly*i jsme na ni mnoho pozitivních ohlasů.
Protože nám bylo líto, že se jarní konference uskutečnila pouze v online podobě, rozhodly*i jsme se po rozvolnění proticovidových opatření uspořádat ještě dodatečnou akci – jednodenní Podzimní feministickou konferenci. Konala se prezenčně v sobotu 25. září a její součástí bylo kromě panelové diskuse a workshopu také předání Ceny Františky Plamínkové.
Z onlinu do ulic
Už na začátku roku jsme začaly*i přemýšlet o tom, jak pojmout oslavu našeho nejoblíbenějšího svátku – Mezinárodního dne žen. Protože nás v té době začal zajímat feministický urbanismus, rozhodly*i jsme se událost tematicky zaměřit právě na něj. Vznikl tak projekt Brněnské meze, který dalece přesahoval březnovou online událost a umožnil nám ve druhé polovině roku přenést ideu feministického města z monitorů a obrazovek do ulic prostřednictvím pěti feministických procházek. Poukázání na konkrétní problematická místa v Brně se ukázalo jako skvělý způsob, jak otevřít debatu mezi námi, pozvanými odbornicemi*níky a účastnicemi*níky, z nichž některé*ří se zapojily*i do tvorby programu následujících procházek.
V ulicích Brna ještě chvíli zůstaneme. Na podzim jsme se vrátily*i k přímým akcím, konkrétně k demonstracím a pietním shromážděním. Abychom se vymezily*i proti snahám o omezení reprodukčních práv na Slovensku, uspořádaly*i jsme 18. října demonstraci Ani v Brně nebudeme ticho! na Dominikánském náměstí. Přibližně o měsíc později jsme si připomněly*i oběti transfóbie prostřednictvím pietního aktu u Janáčkova divadla ku příležitosti mezinárodního Transgender Day of Remembrance.
Rok 2021 se pro nás nesl také ve znamení navazování přátelství, kontaktů a budování feministické infrastruktury. Ze všech možných forem spolupráce, které se nám podařilo uskutečnit, bych ráda vypíchla zejména dubnovou online konferenci Proměny maskulinit, kterou Maja a Martin zorganizovali ve spolupráci s Ateliérem Nových médií 2. Za připomenutí stojí také online diskuse From Poland to Argentina: Building Feminist Transnational Strategies, která vznikla v červnu ve spolupráci s kolektivem Clara.
Jako hostky*té či lektorky*ři jsme se zúčastnily*i festivalu Okolojeles, ActPride, Central European Feminist School nebo konference Why the world needs anthropologists. Kromě toho jsme měly*i možnost mluvit v pořadu Kvóty Apoleny Rychlíkové, Kapitalx a v podcastu Stanislava Doláka. V červenci jsme díky sochaři Pavlovi Karousovi mohly*i přednést antifašistický projev při slavnostním odhalení aktualizace pomníku Marie Kudeříkové v Brně.
Co zbývá, než pečovat
V uplynulém roce jsme se jako kolektiv i jako jednotlivci mnohé naučily*i. Být součástí kolektivu, jehož členky*ové se organizují po práci ve volném čase, s sebou přináší mnoho úskalí. Ať už jde o fyzické či psychické vyčerpání nebo ztrátu motivace, je důležité být tu jeden pro druhého. Vyslechnout, pochopit, poradit, nabídnout pomoc. Zohledňovat nejen své vlastní potřeby, ale i potřeby druhých. Zamýšlet se nad tím, čí potřeby se podařilo naplnit a čí ne. A hledat nové cesty, jak si navzájem pomoci. Péče je náročná práce, je ale nezbytná.
Jako náš největší kolektivní úspěch posledního roku proto nevnímám ani události, ani přímou akci, dokonce ani pozvání do pořadů jiných aktivistek*tů – a to i přesto, že si toho všeho velice vážíme. Za největší úspěch SdruŽen považuji to, jakým způsobem se nám dařilo kultivovat a rozvíjet vzájemné porozumění a péči. Nejen o sebe jako o jednotlivce, ale také o kolektiv jako celek. Přestože ještě velký kus cesty leží před námi, při pohledu na trasu, kterou jsme už ušly*i, vidím, že jdeme správným směrem.
za kolektiv SdruŽeny
Jana Sosnová
Poděkování
Na závěr nelze vynechat poděkování lidem a organizacím, které nás v uplynulém roce podpořily*i. Rády*i bychom poděkovaly*i Nadaci Rosy Luxemburgové za finanční podporu našich ambiciózních projektů, a to včetně Feministické konference, Brněnských mezí nebo Podzimní feministické konference. Jmenovitě pak chceme vyjádřit dík zejména Daniele Kurkové za její trpělivost a péči. Dík patří také všem našim spolupracovnicím*kům, kamarádkám*dům, spoluaktivistkám*tům a všem dalším, kteří navštěvují naše akce a čtou naše příspěvky.
Our year 2021
The year 2021 brought us many things: new opportunities, unique projects, and interesting contacts. When I look back at the last twelve months, I see not just successes but hard work, sweat and sometimes even tears. But in spite of the hardships of the pandemic and everyday life in a capitalist and patriarchal society we managed to do a lot of work that we can be proud of. I will try and highlight here some of the most important projects, events, moments, and meet-ups that formed our past year.
Thanks to the support of the Rosa Luxemburg Foundation, we could launch our own website in January. And though we have big plans with it, it is still very much a work in progress. But the most important information about our activities is already there and that’s what counts. We believe that next year we will be able to add enough content to our website to encompass the variety of ideas and issues on which we focus our efforts.
The largest, most complicated and the most important event of 2021 was undoubtedly the third annual Feminist Conference. Its main theme was intersectionality. Due to the spring lockdown, we had to move the entire conference online which brought with it its own set of advantages and disadvantages as well as simplifications and complications. The most difficult part was technical support which meant mostly a smooth streaming of lectures, panel discussions, and workshops. On the other hand, the online format allowed the joining of guests from abroad as well as visitors who were primarily interested in content that was in English. The Feminist Conference took place from the 10th to 16th May and we got a lot of positive feedback on it.
Because we felt sorry that the spring conference had to take place entirely online, we decided to organize a second event after the easing of anti-corona restrictions – the one-day Autumn Feminist Conference. It took place in person on Saturday, 25th September, and next to the panel discussion and a workshop there was also the awarding ceremony of Františka Plamínková Award.
From the online space to the streets
From the very start of the year we were thinking about how to celebrate our favourite national holiday – International Women’s Day. And since around this time we began being interested in feminist urbanism, we decided to organize an event around this theme. We made the Brněnské meze (Brno boundaries) project which exceeded the scope of the March online event by moving the idea of feminist cities from computer monitors to the streets of Brno via five feminist walks which took place in the second half of the year. Pointing out problematic parts of Brno turned out to be a great way to open a discussion between us, the invited guests, and the participants. Some of them even took part in creating the program for further walks.
We will stay in the streets of Brno for a while still. In Autumn, we returned to direct action, specifically to demonstrations and vigils. To stand against the restrictions of reproductive rights in Slovakia, we organized the demonstration Ani v Brně Nebudeme Ticho (We won’t be silent in Brno either) on Dominikánské square on 18th October. And about a month later, we remembered the victims of transphobia via a vigil at the Janáček theatre on the international Trans Day of Remembrance.
The year 2021 also brought with it new friendships, contacts, and building a feminist infrastructure. Looking at all the different forms of cooperation we managed to do I would like to mention the online conference Proměny maskulinit (Changes of masculinities) which was organized by Maja and Martin in cooperation with the New Media Atelier 2. It is also worth mentioning the From Poland to Argentina: Building Feminist Transnational Strategies which came to being in cooperation with the Clara collective.
As guests or lecturers, we appeared at the Okolojeles festival, ActPride, Central European Feminist School and the conference Why the world needs anthropologists. We also had the chance to speak in the program Kvóty Apoleny Rychlíkové, Kapitalx, and in Stanislav Dolák’s podcast. And in July, thanks to the sculptor Pavel Karous, we could deliver an anti-fascist speech during the ceremonial unveiling of an updated version of the statue of Marie Kudeříková in Brno.
What is left but to continue caring
We learned a lot both as a collective and as individuals in the last year. Being part of a collective whose members organize themselves in their spare time after work brings with it many pitfalls. Whether it’s physical or mental exhaustion, it’s important to be there for one another – listening, understanding, offering some advice, and helping. It is important to consider not just our own needs but also the needs of others, to think about whose needs were fulfilled and whose weren’t and to look for new ways to help one another. Caring is hard work, but it’s essential.
This is why I don’t think our biggest success as a collective were our events, direct actions, or even in being invited to programmes of other activists – even though we appreciate it all very much. I think Sdruženy’s biggest success was the way we managed to cultivate mutual understanding and care. Not just for ourselves as individuals but for the collective as a whole. Even though we still have a long way to go, looking back at how far we’ve come, I see we are headed in the right direction.
for the Sdruženy collective
Jana Sosnová
Special thanks
Last but not least, we want to thank the people and organizations that supported us throughout the past year. We thank the Rosa Luxemburg Foundation for the financial support of our ambitious projects, including the Feminist conference, Brno boundaries, or the Autumn feminist conference. In particular, we want to thank Daniela Kurková for her patience and care. We also want to thank all of our collaborators, friends, co-activists, and everyone else who comes to our events and reads our posts.
